Jelikož se však série Regional jede dle Australských pravidel a ne dle UCI, tak jsem si musel pořídit australskou licenci, klasická mezinárodní UCI licence je na 90% závodů v Austrálii nepoužitelná. Celkově zde moc UCI neuznávají a na mezinárodní pravidla se tady moc neodvoláte, ačkoliv je Australský BMX svaz členem UCI.
Jako na většinu závodů zde, i na tento se bylo nutné přihlásit cca 2 týdny dopředu. Tenhle systém přihlašování mi moc nesedne a jsem rád, že u nás se přihlašuje v den závodu, neboť to člověku dává více svobody. Když jsem se přihlašoval, tak to bylo zrovna v době, kdy zde probíhalo bouřkové období a jeden závod, na který jsem se dopředu přihlásil, už byl zrušen. Naštěstí bouřky ustoupily a v pár dnů před závodem se opět vrátilo slunné počasí.
Dráha v Blue Mountains má super tvrdý povrch, jakási směs vápna a pískovce, ve finále je to jak beton a hodně rychlý. Rychlost byla podpořena i profilem trati. První rovinka začínala malou lavičkou na přešlápnutí, pak pěkně nakopávací vysoký vyskakován s hodně strmým dopadem, což mělo za následek, že většinou se přelítával a dopadalo se na zadní kolo. Poté masivní lavice, odhadem tak 10m. První zatáčka o 90 stupňů doprava, hezky vysoká s dobrým klopením. Následně šla dráha pěkně z kopce, na druhé rovince byl pěkně dlouhej trojvyskakovák 8-9m a těsně za ním pak nižší trojskok, opět cca 8m se strmým a krátkým dopadem. Hned za ním byla druhá zatáčka (o 90 stupňů doprava), která byla hodně naklopená a v té rychlosti to byl pocit skoro jako jet proti zdi. Třetí rovinka byla složená z dvou dvojskoků a vyskakováku.Třetí zatáčka je opět doprava, ale tentokrát o 180 stupňů. Následná rovinka je jakousi rythm sekcí popsatelná asi jako boule, mělký dvojskok, seskakován a dvoják s druhým hrbem lavicí. Poté už byla jednoduchá část s dvěma zatáčkami o 90 stupňů doleva a pár malýma dvojskokami a lavicemi.
Na závodě bylo celkem cca 250 jezdců.Celkem mě překvapil poměr mezi jezdci kategorii Junior, Elite a Men 17-24. Zatímco Juniorů bylo pouze 5! Elitních jezdců bylo 11 a v mé kategorii Men 17-24 bylo 20! jezdců. Zatímco u nás je povětšinou více jezdců v elitních kategorií, zde tomu bylo naopak. Kategorie Men 17-24 nakonec byla ve skutečnosti Men 17-29, jelikož další kategorie byla až Men 30-40. V Elitě se představili oba přední jezdci Alex Cameron a Luke Madill. Další zajímavostí byl závod štafet. Několik největších oddílů nominovalo myslím 8-10 jezdců, každý tým měl jednu barvu rozlišovacích dresů a jela se štafeta. Samozřejmě, že zde se jelo zejména o prestiž a tak se fandilo o stošest. Jako vždy, první jízdu jsem startoval z osmé dráhy. Do první zatáčky jsem to nestihl kompletně zavřít a tak jsem byl na druhém místě, nicméně na druhé rovince z kopce jsem přeskákal na první místo a v poklidu dojel do cíle. Druhá jízda začala pozdním startem. Si tak sedim na startu, najednou mam divnej pocit tak se rozhlídnu a všichni už stáli. Inu řikám si, že jsem přeslechl povel, že se pojede. Stoupnu si a čekám na povely. Stále nic a najednou rampa letí dolů. Vteřinku jsem překvapenej, ale pak hned do toho šlápnu, na první rovince se dostávám, na 3. místo a na druhé rovince se opět proskakuju na první. Jak se v následujících okamžicích ukazuje, místní oddíl má problémy s ozvučením jak startu, tak komentátorů. Nakonec se vypnula hudba i komentátoři a zbytek závodu se jel bez komentáře, aby alespoň trošku byly slyšet povely na startu. Třetí jízda byla už v pohodě bez zaváhání na startu. Se skóre 1,1,1 jdu do semifinále na první místě. Start dobrý, první rovinku se trošku na začátku loktuju s jezdcem nade mnou,ale popár metrech je jasno a dojíždím si v klidu pro první místo se slušným náskokem. Finále začalo slibně, start opět za jedna, první zatáčka v klidu, po trati mě nikdo předtím nedoháněl, takže už mam pocit, že vítězství je jisté. Avšak nebylo, na druhé rovince jsem tentokrát moc rychlej a přelítávám ten nízký trojskok do druhé zatáčky přímo na přední kolo. To čeho jsem se celý závod obával, že se netrefím do toho malého dopadu v té rychlosti co na druhé rovince je, se naplnila. Dopad jsem ustál, ale zatáčka je moc blízko a nestíhám se dostat do ideální stopy a vyjíždím moc vysoko. Toho využívá jezdec za mnou a podjíždí mě. Na třetí rovince se to snažím zvrátit zpět, najíždím si třetí zatáčku ze široka a chci to strhnout dolů pod něj, jenže se mi do cesty připlete další jezdec, a tak se propadám na třetí místo. V poslední zatáčce to ještě zkouším zpět na druhé, ale už nejsou síly. Na své první vítězství v Austrálii si tak budu muset ještě počkat. V Elite se odehrál velmi zajímavý souboj po trati, kdy ve třetí zatáčce předvedl do té doby druhý Alex Cameron skvělý manévr a dostal se na první místo před Luka Madilla.
Ještě něco k australskému systému organizace závodů. Jak máte možnost vidět z fotogalerie, tak na každý závod je rozpis, kde jednotlivé oddíly dosazují svoje členy do organizace závodu - traťový komisaři, cíláci, organizace startu atd. Což znamená, že každou jízdu je na startu jiný člověk co vyvolává jezdce, jiný traťový komisaři atd. Upřímně mi to nepřišlo optimální a i vznikalo několik konfliktů. Například po druhé jízdě nepřišli nový lidi do cíle a závod tak byl zastaven. Hlavní šéf přes všechno Neil Cameron, kterého si můžete představit jako Hanku Holubovou, Rendu Živného, Karla Mařáka a Edu Svobodu v jednom, musel asi tak 5 minut neustále hlásit do mikrofonu, že pokud nikdo nepřijde, tak že bude závod zrušen. Nakonec se nějaký "dobrodinec" našel a závod tak mohl pokračovat. Nicméně celkově mi přijde úroveň organizace a vzdělanost rozhodčích jako horší než jaká je v průměru u nás. Většina lidí co dělá na jednotlivých postech to dělá prvně, či krátkou dobu a moc nevědí co a jak.
Videa:
Semifinale kategorie Men 17-24
Finale kategorie Men 17-24
Finale kategorie Elite Men
Fotogalerie:
 |
| Regional 1 Blue Mountains |