Trať v Macarthur je zajímavá počtem zatáček - jejich celkem 5. První rovinka je dlouhá a mírně do kopce, což poznáte hned, jak na trať vjedete, do té doby to není tak viditelné. Asi jako všude, i zde je v první zatáčce dost těsno a v průběhu závodu se to tu pády jen hemžilo. Následné dvě rovinky jsou kratší a třetí zatáčka je setsakra nízká a vejít se do ní není tak lehké. Po dvou kratších rovinkách následuje delší cílová rovinka, jejíž délka se mi stala osudnou.
Poté co se konečně vyřešily veškeré problémy s bezdrátovými snímači jsem čekal, že zdejší závody již konečně proběhnout bez jakéhokoliv zdržení... Bohužel jsem se šeredně mýlil. Už v průběhu týdne jsem slyšel zvěsti o neshodách mezi pořadateli XBR Summer Series, potažmo BMX NSW (BMX komise státu New South Wales) a BMXA (BMX Austrália), pro přiblížení do našich podmínek je to něco jako kdyby se neshodlo vedení českého BMX s evropským vedením BMX. Dohady jsou hlubšího rázu a dlouhodobější, výsledkem zde však byla snaha BMXA zastavit tento seriál závodů. Jako nejednoduší způsob se jim zdálo zaútočit na pořadatele prostřednictvím zahraničních jezdců. Jak jsme již psal, na závod bylo pozváno celkem 5 profi jezdců z USA, dále tu pak bylo několik jezdců z Nového Zélandu, Japonska no a moje maličkost. BMXA zamítlo připustit veškeré zahraniční jezdce na start závodu, i přesto že jsme měli platné mezinárodní UCI licence. BMXA si postavilo hlavu a vyžadovalo australské licence. Naštěstí se podařilo tento více než trapný pokus o přerušení závodu šikovně obejít ve stylu "vlk se nažral a koza zůstala celá". Podrobnosti jak se toto nařízení obešlo, bohužel sdělit nemohu, neb by to mohlo mít neblahý dopad na několik osob.
Závod tak opět startoval se zpožděním. Naneštěstí samotný jeho průběh byl bez větších komplikací a tak se časová ztráta brzo dohnala. Na většině jezdců byla patrná lehká únava z několika-denního závodění. Asi nejvíce viditelné to bylo na závodu XBR Pro Team Challenge, kde jezdci jednotlivých týmu jízdy značně vypouštěli a jeli pomalu jak 10-12 let starý jezdci, což byla škoda, neboť z počátku seriálu byla nádherná podívaná na tuto kategorii a souboje v ní sváděné... Z kulturního vyžití zde tentokrát nebylo nic - ani mažoretky, ani kapela.
Kvalifikační jízdy jsem odjel víceméně na pohodu. První jízda byla v mém případě dost o zkoumání zatáček a hledání slepých cest, neb po první rovince jsem byl na třetím místě, ale s tím jsem se nechtěl spokojit a při pokusech dostat se dopředu v zatáčkách to končilo opačným efektem a postupný propadem na 5 místo. Druhá jízda už byla mnohem klidnější a průjezdy zatáček jsem volil lépe, čemuž i odpovídalo výsledné 2. místo. Nicméně třetí jízda byla opět ztnačně rušná, proběhlo několik loktovaček a následných zpomalení, což se odrazilo ve výsledném 5.místě. Postup do semifinále však byl bez problému jistý. Start v semifinále se mi opět vydařil a do první zatáčky jsem najížděl na 2-3. místě, bohužel jsem si těsně líznu předním kole o vedoucího jezdce a ztratil tak rychlost s propadl se na 4. místo. To jsem se pak snažil už kontrolovat až do cíle. Při výjezdu z poslední zatáčky to už vypadalo na celkem klidný dojezd, a tak jsem cílové boule nejel na 100% a zlehka už zvonil, což jsem neměl dělat. Těsně na cílové čáře se kolem mě prohnal jezdec z pátého místa. V tu dobu jsme to ještě nevěděl, ani nikdo z přihlížejících, ale díky přesným snímačům mě "udělal" o 10ms!! Ten rozdíl byl tak nepatrný, že si všichni mysleli, že ve finále jsem já, bohužel technika se nemýlí.
V průběhu finálových jíézd začalo zlehka pršet, ale byla to naštěstí opravdu jenom taková jemná sprška, která nijak neovlivnila samotný závod. I přes zdržení na začátku skončil závod o 2h dříve než v Manly tj. okolo 22h. Jelikož však dráha v Macarthur je cca 2h od mého bydliště, tak jsem se stejně dostal domů až po půlnoci.
Videa:
Finále Men 14+
Finále Championshipmen
Fotogalerie:
 |
| XBR Macarthur |