XBR Summer Series - 2.den Hawkesbury

Pokračování seriálu na sebe nenechalo dlouho čekat a druhý den v neděli se jelo na trati v Hawkesbury. Jedna z prvních informací co jsem se ten den dozvěděl byla, že na včerejším závodě se teploty nakonec vyšplahly na 42°C! 6e bylo děsný vedro jsem věděl,. ale číselný vyjádření bylo drsný. Nicméně tentokrát vysoké teploty nezačaly až od odpoledne a pařák byl už od rána cca 8h, kdy jsem dorazil na dráhu. Většina drah je zde budovaná jako součást velkých sportovních areálu s hřišti na cricket, fotbal (zde je tím míněné rugby) a jiné. Výhodou je, že nedaleko dráhy je sociální zázemí, převážně zděný barák s WC a šatnami.

Trať v Hawkesbury je zajímavá z hned z několika důvodů. Zaprvé je to domácí trať Bretta Barnesa. Nejprve kdo je Brett Barnes... Je to bývalý elitní jezdec, který se v současnosti mimo jiné věnuje navrhování BMX a 4X tratí v Austrálii, něco jako Phil Saxena, jenž ńavrhuje tratě pro světový pohár ve 4X. Jeho dílo jste mohli zhlůédnout na fotce z Red Bull Under My Wing - návrh rythm sekce. Brett používá svou domácí trať pro testování svých nápadů, tudíž jí neustále upravuje a přestavuje. V podstatě se každé cca 2-3 měsíce změní. Dominantou trati je vysoký startovní pahorek, skoro jako na supercrossu, akorát že není na dvakrát zalomený. Rychlost z něho je dost slušná a na první rovince se nachází velká lavice, kterou ale v té rychlosti přeletíte jak nic, následovaná poměrně masivním vyskakovákem (opět díky rychlosti není problém skočit). Bohužel poté přichází první zatáčka, která ale plně neodpovídá rychlosti získané na první rovince. Trpí klasickým neduhem - na začátku vysoká a postupně se snižuje, takže v místě kde se jezdec opírá (lehce za středem zatáčky) už je poměrně nízká, zejména pokud tam nejste samy ;-) Následuje druhá rovinka, která je dělaná jako rythm sekce a jako většina není nejlehčí na plynulé projetí. Zajímavá je taky skutečnóst, že zde postupně asi upouští od profi sekcí a nahrazují je práve rythm sekcemi - trať v Liverpoolu měla taky před přestavbou masivní profi sekci. Druhá zatáčka je utažená a stejně jako první i hezky klouzavá, o čemž jsem se bohužel přesvědčil na vlastní kůži (doslovně). Následující třetí rovinka je opět rythm sekce, avšak nikterak složitá, pouze jednoduché boule. Do cíle pak vede kombinace dvojákoů a vyskakováků.

Bezdrátové snímače měli tentokrát již plně fungovat. Předchozí den byl problém v tom, že vůbec nefungovalo snímání na cílové pásce. Avšak ani tentokrát technologie nezazářila :-( Po opětovném dlouhém čekání co a jak se jelo v manuální režimu, neboť přenos fungoval, ale nebylo možné dekódovat záznam tj. nešlo rozpoznat, kdo že to projel cíle, pouze že někdo projel. V průběhu závodu pak panovala neshoda mezi některýma profi jezdcema a pořadateli, zda zatáčky kropit či ne. Jak jsem již zmínil, pěkně to vnich klouzalo. Celý problém byl v tom, že na nich měli posyp, který na tvrdé hlíně ustřeloval. Dle mého názoru měli pravdu pořadatelé, neboť po pokropení se stav mírně zlepšil. Nicméně kvůli neshodám jednou pokropené byly, jednou ne...

Po úvodním zdržení závody probíhaly celkem svižně, občas jen narušené několik pády. Nevím jaký systém nasazování do drah tu vedou, ale já neustále jezdím z venku ;-) V první jízdě jsem vychytal 6, či 7 dráhu. Po dobrém startu jsem si to mašíroval dovnitř, bohužel první rovinka je hodně rychlá a relativně krátká, takže do první zatáčky jsme najížděli 3 jezdci vedle sebe, bohužel já byl navrchu... Vytáhli mě hodně nahoru a podemně se nacpali další lidi, v průběhu druhé rovinky jsem byl sevřený a nebylo moc místa kam se pohnout, neustále jsem si o někoho škrtal kolem, či loktem. Vysokou vyrovnanost jsem již zmínil a díky ní se tu opravdu jezdí dost natěsno. V druhé zatáčce jsem chtěl neutěšené cca 4-5 místo vylepšit a najel si víc nahoru a chtěl to zlomit dolů a přdejet tak 2 jezdce co bojovali navnitřku zatáčky. Plán dobrý, ale v momentě, kdy jsem to sklopil dolů mi rázem zmizelo přední kolo a už jsem si to šinul po boku dolů. Místní štěrk zafungoval jako dobrý šmirgl papír, výsledek 8. místo. V druhé jízdě jsme zase jel z venku, ale měl jsem ještě o něco lepší start a tak jsem do první zatáčky najel jako první/druhý a tentokrát i ze zatáčky vyjel na 2. místě. Na následující rovince jsem byl rychlejší a dostal se ke konci těsně před prvního jezdce a rychle to zavřel, aby mě v zatáčce nemohl podjet. Bohužel on si nechtěl přibrzdit a vzal to zkratkou cca o 1m přes čáry skrz vnitřek zatáčky a v půli zatáčky to do mě zaspoda narval "Na Štěpána". Po výměně pár loktů jsem mu dal finálního lokta a borec se poroučel k zemi. Na památku mam po něm ještě týden po závodech krásnou modřinu ve tvaru konce řidítek na tricepsu :-D

Ke konci druhých jízd se ale stalo něco, co mě šokovalo. Jeden jezdec měl těžký pád na druhé rovince. Během chvilky u něj byli ošetřovatelé, až potud standartní proces. Následně ošetřovatelé došli k závěru, že to s jezdcem nevypadá úplně nejlíp a bude nutný převoz do nemocnice. Nebudu napínat, celé mé překvapení a úžas byl v tom, že na místě neměli žádnou sanitku! Na příjezd sanitky se čekalo aso 1-1,5h nevim přesně, bylo to sakra hodně dlouhá doba. Mezitím tam celopu dobu ten jezdec ležel na zemi, dali nad něj aspoň stan, aby mu nebylo takové vedro (teploty opět okolo 40°C). Když jsem se ptal, jak je možné, že nemají sanitku na tak velkých závodech, tak mi bylo řečeno, že to není povinné!!! Jediné co musí mít jsou nějaký ošetřovatele (tj. ani ne doktoři). Jezdec co spadnul naštěstí neměl zranění, které by ho přímo ohoržovalo na životu (ikdyž teda zklomená žebra, silnej otřes mozku a nějaké další věci nejsou prkotiny), ale radši si nechci představit, co by se dělo kdyby něco opravdu vážného nastalo... PO tomhle mega zdržení se vedení závodu rozhodlo, že se už třetí jízdy nepojedou a rovnou se půjde na semi finále a finále (tou dobou byla teprve 13h, což mi přišlo stále jako dobrý čas). Pro mě osobně to znamenalo problém, neboť po pádu v prní jízdě jsem měl 8. místo a ani 1. místo v druhé jízdě bohužel na postup do semifinále nestačilo.

Ze závodu jsem odjížděl se smíšenými pocity. Absence sanitky na takovém to závodě mě ohromila v nepříjemném slova smyslu. Když si vezmu, že u nás je sanitka nutná i na tom nejmenším lokální závodu a tady mají v obecně milióny zákonů a nařízenéí ohledně bezpečnosti a pak člověk vidím, že nemají ani základní věc jako sanitku...

Největší zisk ze závodu tak podle měl prodavač ledové tříště, který si za ten den asi přišel na větší balík, než všichni profi jezdci dohromady ;-) Jen na závěr důkazem o vysoké konkurenci v elitni kategorii může být to, že i taková hvězda jako Luke Madill se nedostal do finále.

Video:
Finale Men 14+
Finale Elte Women
Finale Boys 15
Finale Boys 12
Finale Boys 11
Finale Cruiser 40+
Semi finale Elite Men 2
Semi finale Elite Men 1
Semi finale Men 14+ 1
Semi finale Men 14+ 2
Team Challenge 2
Team Challenge 1

Fotogalerie:
XBR Hawkesbury

XBR Summer Series - 1. den Liverpool

Nejprve malý úvod do XBR Summer series, což je seriál celkem 5 závodů, které se všechny jedou na tratích v Sydney. XBR je BMX magazín číslo jedna, který vychází v Austrálii a na Novém Zélandu, kdybych to měl přirovnat k něčemu v ČR, tak je to podobné jako Rendův BIKROS, akorát že přeci jen doba od vydávání BIKROSu pokročila a rovněž zde jsou v tom mnohem větší peníze. Samotný XBR nevyhází zas tak moc dlouho, neboť za ním stojí Gavin D Andrew a ten se k bikrosu dostal někdy kolem roku 2004. Zpočátku dělal kalendáře s fotkama z BMX, ale to se bohužel moc neuchytilo a tak začal dělat magazín. Postupně navazovali další aktivity jako je například seriál XBR Summer series, či vlastní tým. Gavin je do BMX do "zažranej" a jeho nadšení je přímo nakažlivé. Neustále se snaží nalézt nový způsob propagace BMX, či rozvíjet dalších aktivit na podporu bikrosu.


Nicméně zpět k závodům. Jak jsem již uvedl, jedná se o seriál 5 závodů v následujícím pořadí a času:
- sobota Liverpool
- neděle Hawkesbury
- úterý Manly - Terry HIlls
- čtvrtek Macarthur
- sobota Castle Hill

Jak vidíte, během jednoho týdne se odjede 5 závodů, což je slušná porce poježdění. Na závody je potřeba se přihlásit předem, nicméně zde se šlo přihlásit i v den závodu, avšak v tom případě se platilo vyšší startovné. U většiny závodů v Austrálii je potřeba se přihlásit dopředu. Není to jak v ČR, že se člověk přihlásí až v den závodu, což je celkem na nic. Někdy je nutné se přihlásit i víc jak měsíc před konáním samotného závodu! Startovné na celý seriál pro chalenge kategorie bylo cca 1300 Kč, pro kategorii Men 14+ (A Pro) 1900 Kč a kategorie Championship Men (AA PRO) cca 2400 Kč. Seriálu se celkem účastní cca 300 jezdců, v kategorii A Pro bylo cca 30 jezdců, v AA pro asi 22, ženy jeli na 3 rampy, odhadem asi 18 jezdkyň. Ze zajímavých kategorií bych jmenoval Championship 30+, což je elitní kategorie určena pro jezdce starší 30 let, většinou ji jezdí bývalí elitní jezdci z 80. a počátku 90 let, jimž je momentálně okolo 35-45 lety. Před jejich výkonem musím smeknout, neboť na jejich věk jezdí opravdu velmi dobře (na druhou stranu je třeba dodat, že to jsou povětšinou ti nej elitní jezdci co dřív jezdili a nepřestali). Další perličkou je, že závodu se zúčastnilo i 5 elitních jezdců/jezdkyně z USA - DANNY CALUAG (2007 ABA PRO MEN'S CHAMPION 20" & 24"), STEPHANIE BARRAGAN (2008 NBL ELITE WOMEN'S CHAMPION), DENZEL STEIN, BARRY NOBLES, TYLER BROWN - jel loni (2009) u nás v ČR v Klatovech.

První závod se konal na trati v Liverpool. Dráha byla kompletně předělána cca týden před závodem, takže pro většinu jezdců byla nová-neznámá. Původní trať měla na druhé rovince profi sekci. V nové podobě trati již profi sekce není a je pouze jedna univerzální druhá rovinka a předem musím říct, že slušně zapeklitá. Profil trati je podobný jako u většiny novějších tratí v Austrálii. První rovinka hodně šlapavá a dlouhá jsou na ní jenom dva velké dvojskoky. Po první zatáčce se několikrát otočí a následuje sekce vyskakováků, dvojáků, seskakováků vše v jednom bez mezer. Po druhé zatáčce opět několik šlápnutí a poté obdobná rovinka - rythm sekce. Po poslední třetí zatáčce se jak jinak párkrát šlápne do pedálů a je tu cíl. Ačkoliv zde není žádná profi sekce, tak celá dráha je značně náročná na rytmus a techniku, o čemž se přesvědčila pěkná řádka jezdců i zvučných jmen...

Trénink je zde rozdělen podle kategorii, přičemž každá skupina má cca 15 minut tréninku se startovacím zařízením (volný trénink není). Nejprve je kategorie 8-12, pak 17+, PRO kategorie (A a AA), 13-16 a sprockets (což jsou jezdci mladší 8 let). Zde na konci dali ještě asi 20 minut pro všechny, co třeba přijeli pozdě, či měli málo vlastního tréninku. Během tréninku byla vidět první odlišnost od ČR. Ačkoliv mě ujišťovali, že na závody dávají i světla ke startu, tak se tak nestalo tj. startuje se pouze na povely a následné pípání!!! Což je celkem velký nezvyk, byl jsem jediný kdo neustále koukal při startu dopředu na "imaginární světla". Naštěstí rampa šla tak rychle, že stačilo jít na první pípnutí a nešlo přitom trefit rampu.

Na celém seriálu se pro záznam dojezdů používají bezdrátové snímače, upevněné na přední vidlici. Někteří si na ně možná pamatují z evropských šampionátů před pár lety, kdy je vozili jezdci elitních kategorií. Hned na úvod musím poznamenat, že bohužel v prozatimním průběhu seriálu s nimy bylo více starostí, než užitku :-( Při sobotním závodu snímače nefungovali vůbec. Zpočátku se asi skoro hodinu čekalo, než vedení závodu došlo k závěru, že se pojede bez nich. Jelikož se zde jezdí v opačném pořadí - začíná se od elitnich kategorii, pak se jde na nejmladší kategorie, tak jsem celou dobu, co se zkoušel systém, čekal na starťáku. Problém byl, že jsem nevěděl, kdy pojedu, jelikož další odlišností je fakt, že tu nikde nevisí rozpisy jízd. Kterou jízdu jedeš a z jaké dráhy se dozvíš na startu, kde na jednotlivé jízdy vyvolávají a rovnou lezeš na startovací rampu, či když máš štěstí, tak do druhé řady a užiješ si aspoň trochu času na přípravu a shlédnutí, s kým že to vlastně jedeš. Druhým negativem čekání bylo, že v tu dobu již na trati dosahovaly teploty přes 30°C. První kolo jízd bylo aspoň podle mě o tom přežít. Na novou trať nebyl nikdo moc zvyklí a tréninku taky nebylo zrovna nejvíc. Rovněž jak jsem již předeslal, tak druhá rovinka byla značně technicky náročná. Celé to vyústilo ve velkou spoustu pádů, převážně několika jezdců najednou. Stačila totiž malá chybka a hromadný pád na sebe nenechal dlouho čekat. Jezdci jsou tu v jednotlivých kategorií dosti vyrovnaní a jezdí tak v jednom velkém chumlu, nezřídka i třeba 3 jezdci vedle sebe, přičemž dráha není zrovna z nejširších. To platí nejvíce pro elitní kategorie, kde tento mega hrozen navíc jede slušnou kudlu. Na druhé rovince se často stalo, že si někdo brknul, rozhodilo ho to a šel do strany a rázem sebou vzal jednoho či dva jezdce. V průběhu prvnícj jízd nakonec musela jet celkem 3x sanitka, mimo jiné i s Alexem Cameronem, předním elitním jezdcem. Závody se tak pěkně postupně protahovali.

V průběhu závodu se jela i Team Challenge, což byl závod týmů ve složení 3 elitních jezdců a jedné elitní jezdkyně. Celkem se přihlásily 4 týmy - XBR International pod vedením Luka Madilla, DK, Crupi a Redline. Systém závodu byl jednoduchý, na rampu se vždy seřadili jezdci dvou týmů, a jeli proti sobě, přičemž v cíli se počítaly body dle umístění. V průběhu závodu byla jasně vidět týmová spolupráce, kdy dva jezdci blokovali další jezdce opačného týmu, aby jejich třetí jezdec mohl projet apod. Sobotní Team Challenge vyhrál tým XBR International.

Dalším novinka oproti UCI standartu je, že závod se jede systémem podobným našemu KsK tj. každou jízdu s jinýma jezdcema, avšak oproti Ksk se jede na 3 jízdy. Dále pak se nejede na A,B,C finále, ale na klasické semi finále a finále. Při rovnosti bodů se neuplatňuje žádné pravidlo alá lepší výsledek v poslední jízdě, nýbrž jezdci jedou takzvaný "Runoff" - jednu jízdu ze které postoupí tolik lidí, kolik je potřeba na doplnění do semi finále, které se následně již jede klasickým způsobem.

V průběhu dne se teploty postupně vyšplhaly na 42°C!!! Naštěstí občas zlehka zafoukalo a tak se to vedro dalo vydržet. První jízdu jsem bral tak nějak zkušebně a dojezd na 5 místě (v mé kategorii Men 14+ - A Pro byly 4 plné rampy). Druhá jízda již proběhla v plném nasazení a druhé místo v cíli. V poslední jízdě jsem si vyzkoušel australské lokty, kdy se mě na druhé rovince snažil borec přede mnou postupně vytlačit ven z dráhy (úplně nesmyslně to hnal po výjezdu ze zatáčky na venek), nicméně se mu to nepodařilo, neb jsem byl rychlejší a na konci rovinky jsem to nekompromisně zavřel v nájezdu do zatáčky a panáček se poroučel k zemi. Výchozí pozice do semifinále tak byla dobrá. V semi jsem trošku zariskoval a vzal jedničku, neboť jsem nechtěl jít na venek. Start mi však nevyšel optimálně a v nájezdu do prní zatáčky to bylo okolo 4-5 místa. Na druhé rovince jsem to zkoušel popohnat dopředu a vypadalo to nadějně do chvíle, než jezdec přede mnou rovinku nezvládl a naráz vybočil o metr do strany. Abych se mu vyhnul tak jsem to strhnul taky do strany, nicméně jsem při tom vycvaknul a dostali se přede mně 2 jezdci. V cíli z toho tak bylo nepostupové 5. místo.

Samotná finále probíhala k mému úžasu v celkem poklidné atmosféře, která se nijak nelišila od předchozí části závodu (tj. lidé okolo trati zrovna moc nefandili). Bohužel přibylo i několik zranění.

Pár zajímavostí na závěr. Během závodu hrála o přestávkách živá kapela, bohužel v tom vedru neměli moc přívrženců, co by chtěli hopsat u pódia a tak to trošku ztrácelo atmosféru. Obdobně jako na našich závodech, když se objeví Michal Prokop, tak má svůj "malý stánek" s věcmi, tak i tady místní star Luke Madill měl několik věcí na prodej za "rozumné" ceny. Hotl některé věci jsou stejný všude. Co se týče organizace závodu, tak celé to tu koučuje Neil Cameron, jenž všude pobíhá a o všem rozhoduje. Podle mě tui lidem chybí trošku samostatnosti, co Neil neřekne to nikdo nedělá, takže se opravdu během dne nezastaví a neustále musím lidem říkat co mají dělat, trošku taková one-man show. Výsledky závodu a závod samotný zpracovávají v programu BEM (BMX Event Manager), který byl k tomuto účelu naprogramován přímo v Austrálii. O programu samotném a bezdrátových snímačích napíšu někdy příště, mam to celé nafocené a měl jsem i možnost se o systému pobavit s jeho správci.

Videa ze závodu:
Finale team challenge
Finale Men 14+
Finale Elite Women
Finale Elite Men

Fotogalerie:
XBR Liverpool

BMX v Austrálii: Red Bull Under My Wing

Těsně před Vánoci se odehrála jedna velmi zajímavá akce. Jeden z nejlepších elitních jezdců v Austrálii - Luke Madill (mimo jiné účastník OH 2008), uspořádal 3-denní soustředění pro talentovanou mládež na jeho trati LMX (Luke Madill SUPERCROSS track), která se nachází v Sydney, nedaleko od Penrithu.

Nejprve něco více o samotné trati LMX. Tuto dráhu vybudoval Luke Madill v rámci přípravy na olympijské hry v roce 2008 v Pekingu. Jedná se o kopii tratě, která byla na olypmpiádě. Jediným rozdílem je šířka trati, která je poloviční - určena pro 4 jezdce. Další úpravou je, že v rámci dráhy je namotaná ještě jedna "lehčí" varianta s nižším startovacím pahorkem. Po olypmpiádě následovala ještě jedna úprava - prodloužení prvního skoku z 8,5m na cca 11m, neboť ten originální byl opravdu krátký. I nově vybudovaný není úplně dostatečný, o čemž se přesvědčil i Luke samotný, když před závodem přeletěl skok o dobrý dva metry a následný pád tak byl nevyhnutelný... Dráha je na Lukově soukromém pozem,ku, hned vedle jeho baráku - sen každého bikrosaře, mítt takovouto trať hned za barákem... Ještě by bylo dobré vzpomenout, že tuto trať vybudoval Luke za podpory Red Bullu a náklady se prý vyšplhali na 35 000 dolarů

Nyní už více o soustředění a následném závodu. Luke vybral celkem 20 jezdců a jezdkyň, jenž podle jeho mínění mají velký talent a uspořádal pro ně 3 denní soustředění na jeho trati. Celá akce probíhala za podpory Red Bullu. Jezdci měli zaplacené ubytování v hotelu nedaleko trati, stravu a veškeré aktivity spojené se soustředěním. Na soustředění se odehráli klasické aktivity jako spritny, měřené tréninky, posilování v tělocvičně, starty, informace o stravování atd. Bohužel počasí akci moc nepřálo a první dva dny dost pršelo. Poslední den (neděle) se konal malý závod na trati, přičemž závod byl pojat jako privátní akce, na kterou se mohli dostavit pouze rodiče jezdců a několik vybraných dalších osob. Mě se podařilo se na tuto akce též propašovat :-)

Závod začínal ráno a byl rozdělen na kategorie Boys 14,15, 16 a Girls 14 a 16. Zde malá vsuvka, soustředění bylo pro 20 jezdců, nicméně na startu závodu se objevilo jezdců více, neboť například kategorie Boys 16 byla zastoupena 4 rampama jezdců a jela na semifinále... Kde se ostatní jezdci vzali netuším. Akce byla pojata ve velkém stylu, tudíž zde nechyběl komentátor a zázemí pro jezdce viz foto. Konkurence zde byla opravdu dost velká, ve většině kategorií byli jezdci, jež se na letošním mistrovství světa dostali do finále. O jejich rychlosti a technice se můžete sami přesvědčit z videií. Po závodě samozřejmě proběhlo vyhlášení vítězů a trofej pro vítěze byla opravdu nádherná. Luke měl n akonci krátký proslov, ve kterém poděkoval svému sponzoru Red Bullu a zejména svým rodičům, kteří se akce osobně zúčastnili a předal jim dárek v podobě poukazu(myslím že na nějakou dovolenou či co).

Po závodě se konalo ještě poježdění na trati, kdy se kluci vydali na supercrosovou verzi tratě a nevedli si špatně. Většina z nich naskákala celou trať, kromě posledního cca 12-13m skoku na druhé rovince. Ten skočil pouze Luke. Nicméně klobouk dolů, po tak náročném závodě (celý se odjel během cca 2h) mít dostatek sil na profi sekci... Když jsem viděl jednoho malého 14 klučinu, jak tam posílám celou dráhu...

Na závěr snad jen malé povzdechnutí, že u nás nejsou podobné akce, jistě by to pomohlo k tomu, aby se naši jezdci posunuli opět o stupínek víš... Pokud máte nějaké dotazy k závodu, tak jen připomínám, že lze pod článkem vložit komentář.

Videa ze závodu:
finále kategorie Boys 16
finále kategorie Boys 15
semi finále kategorie Boys 16

Fotogalerie:
Reb Bull Under My Wing - zavody pro talentovanou mladez 14-16 let